Vítejte

Akce

Dne 26.5.2008 se v malém městečku u Slaného, v Královicích, konal 4. ročník
dobývání
zdejší tvrze. Zpestřením pro návštěvníky této historické události měl být
odpolední program nazvaný "Z muzikálu do muzikálu". Krátce po půl třetí se
skupinka fanoušků, členů fanklubů DB a DH usadila před jeviště a vytvořili
jakousi umělou první řadu. Sluníčko svítilo a všichni byli rádi, že se počasí
vyvedlo a my si užijeme prima odpoledne s našimi "oblíbenci".
S malým zpožděním moderátor předvedl krátké uvítání a pozval na jeviště prvního
účinkujícího - Pavla Vítka. Ten okamžitě nasadil rychlé tempo s písní " Má svůj
den" Ihned povzbuzoval publikum ke zpěvu i tanci. Rychlé
tempo
nepolevil ani s písní "Je s Tebou amen". Potom následoval ten pravý muzikálový
výlet ke zdem karlštejnským s písní "Asi do věží". Dalším songem byl Andělův
song z Pomády - "Holčičko smutná".... Následovalo - "I
love you baby", kterou po prvním refrénu si musel pobrukovat téměř každý.
Celou první část Pavel ukončil (pro fanoušky Angeliky) nezapomenutelnou písní "
Mám rád vůni tvý kůže.
Po Pavlovi téměř okamžitě nastoupila Zuzka Norisová. Začala písničkou "Sen" z
muzikálu Rebelové, pokračovala s hitovkou "Š Š Š"...a do třetice přidala
"Pátou"..... Jakou jediná z účinkujicích měla fantastickou choreografii,
kterou
"z fleku" vystřihly přihlížející holčičky. Měly opravdu talent a Zuzka se jim
úspěšně přizpůsobila a celé vystoupení působilo velmi příjemně. Dalším songem
byla písnička z připravovaného Zuzčina CD. Na poslední song si Zuzka pozvala
podle jejich slov " krásného chlapa" Alana Bastiena. Společně zavzpomínali
na choreografii muzikálu Tři mušketýři v duetu "Zpívám Gloria".
Pak již podium bylo jen Alanovo. Nejprve pozdravil členy Fanklubu DB a pak již
pokračoval v další písni ze 3M - "Jediná." Novinkou pro mnohé byl song z
Excalibru, kterým nás zavedl do dob krále Artuše. Další písní tentokrát s
židovskou tématikou byl song Prachy se musej hejbat z muzikálu Golem. Jako
poslední bonbonek byla Nicolasova arie z muzikálu Angelika - "Snad měl bych
jít". S touto písní měl Alan největší úspěch a uzavřel tím i celý muzikálový
program. Všichni umělci po svém vystoupení věnovali volný čas na podpisy,
focení
a povídání s fanoušky. Pak nastal ten pravý čas pro všechny užít si lákadel
místních cukrářů a nakoupit i pár pouťových suvernýrů.

Web Team alanbastien.com



Fanklub Divadla Broadway slavil svoje páté narozeniny. A tohle půlkulaté výročí nemohlo  zůstat jen tak bez povšimnutí. Chtělo to nějakou pořádnou akci. A ta přišla.

V pátek 18.května vyrazilo 19 fanklubáků směr Bratislava. Cílem byla Nová scéna a představení Tří Mušketýrů. Myslím, že pro nás pro všechny základ, a to nejlepší, co jsme zatím mohli v Divadle Broadway vidět. Samozdřejmě, že v roli D´artagnana musel být AlanSmile. A jako vždy byl nepřekonatelný. Nebudu rozebírat představení. Všichni ho známe, všichni ho milujeme a každý na něho máme vlastní vzpomínky, které v Bratislavě opět obživly. To co bych chtěla zdůraznit, je poděkování Alanovi za opět úžasný zážitek z mušketýrů. A taky poděkovat za jeho vstřícnost o přestávce, kterou celou věnoval nám všem svým fanouškům. Děkujeme !!!

Ale oslava pátých narozenin DB nebyla jen v Bratislavě. I když si myslím, že pro všechny to byl úžasný zážitek.

Pokračovalo se hned druhý den, v sobotu 19.5. v Praze. Konkrétně na střeše Divadla Hybernia. Tam už se skupina fanklubáků rozrostla na téměř 50 lidí a mohla začít zábava se vším všudy. Speciálně bych ráda poděkovala té dobré duši, která dovezla sladké občerstvení. Prima nápad!

Ale zpět k našim hvězdám. Jako první mezi nás přišla Šárka Vaňková. A po ní dorazil šaramantní Ali Amiri a vždy usměvavý Peťa Poláček. Náš večírek (poledníček) se rozjel. Začalo focení, autogramy a každý si mohl popovídat se svoji oblíbenou star. Po krátké chvilce se objevil Alan společně s Kristinkou. To už byl spokojený úplně každý.

Bohužel všechno jednou končí a naše hvězdy museli utíkat se připravit na představení do vedlejšího Divadla Broadway. Ale nás čekaly ještě 3 bonbonky na závěr. Prvním byl dokonalý Tomášek Trapl. Tím druhým okouzlující Zdenička Trvalková. Nejvíce času věnoval fanouškům náš poslední host Marian Vojtko.

Myslím, že všem se tahle  malá, ale velice příjemná oslava líbila. A odcházeli spokojení. Dokonce i počasí bylo tentokrát na naší straně. Takže děkujeme všem celebritám i všem fanouškům za skvělou atmosféru a samozřejmě se těšíme na příště.

To největší poděkování patří panu doktoru Lichtenbergovi. Za to, že nám dovolil tuto oslavu uspořádat na vyhlídce Divadla Hybernia a taky za vstupenky na představení Golema na tento den. Vážíme si toho. Takže, milý fanklube,  přejeme ti minimálně dalších 5 tak úspěšných let !!!



Ahoj všichni

tak pro vás mám zas nějaké povídání o jedné akcičce, jde bylo Alana víc než jen vidět. Mohli jsme ho i slyšet a to už pak je teprve zážitek. Jde o druhý slavnostní koncert  pro Vincentrum, který se konal 28.11 ve Šternberku. Výtěžek koncertu byl věnován na zkvalitnění a rozšíření poskztovanzch služeb pro klienty Ústavu sociálníi péče Vincentrum ve Šternberku.

Alan zde vystupoval společně se svými kolegy z DB a z divadla Ta Fantastika. Připomněl nám některé muzikály, ve kterých ho můžeme (nebo jsme mohli) vidět. Všichni se určitě dobře bavili, ale tento večer nebyl jen o dobré zábavě. Byl hlavně o ochotě a síle pomáhat druhým, kteří naší pomoc potřebují.

Tak zas po roce

Vítaly nás Průhonice

Kde se sešli z blízka, z dáli

Všichni ti co neváhali

A s dobrou vůlí přispěchali

Podpořit již projekt známý

Pro děti jež rodičů náruč nepoznaly



Kromě fotbalového klání

A spousty her k pousmání

Konalo se i vystoupení

Kde zapělo hvězdné obsazení

Melodie krásné, muzikálové

Dnes již jen nostalgicky vzpomínané

Co naplat 3M pozvolna odplouvají v dál

Aby je ex-Kleopatra muzikál vystřídal



Všechny star jež  tu vystupovali

Se velkoryse svého honoráře vzdali

A nám též svůj čas,úsměvy i foto mile věnovali



A co říci závěrem?

Jistě poděkování všem

Co pilně pomáhali

A o přátelskou atmosféru se postarali

To děti víc než dary ocení

Když se o ně zájem projeví



A tak doufám, že s většinou z nás

Setkáme se příště zas




V této „básni“ jsem se pokusila shrnout obsah dění. Zbývá doplnit ještě pár upřesňujících údajů. Tato velká sláva se konala 2.9.2006 na fotbalovém hřišti v Průhonicích .

Pozvání přijalo asi 8 Dětských domovů, jejichž svěřenci si poměřovali síly na fotbalovém trávníku a započali tak sportovní část dne. Na jejich místech k večeru stanuly proti sobě 2 muzikálové tábory,- za DB – 3M (Alan, Tomáš Beroun, O. Lichtenberg, Zbyněk), kteří stejně jako loni nastoupili ve slušivých modrých dresech a jejich řady rozšířili např. Stanislav Gross, Jiří Novotný.

A proti nim vyběhl klan Karlínských v bílém s protagonisty muzikálu Producenti posílený zas např. Sagvan Tofi, Lumír Olšovský...,  kteří se honosili jedinou zástupkyní něžného pohlaví – Míšou Noskovou a také výborným zázemím, ze kterého je mohutně povzbuzoval přímo velký šéf  Pavel Polák.

Konečný výsledek zůstal nějak utajen, podobně jako písně z muzikálu Producenti, což mi přišlo trochu líto a nefér oproti Broadwayákům, kteří svůj um vesele prezentovali. Patrně to tak bylo domluveno a nám zvědavcům nezbývá než se do Karlínského divadla vypravit osobně. Pravdou je, že kdyby měli přijít ke slovu všechny hvězdičky, které pozornému oku diváka v davu neunikly, vydalo by to nejméně na 2-hodinový koncert.

Kulturní část již v dopoledních hodinách odstartovala Monča Abs. s doprovodem svých tanečnic (Kristina Kloubková a Jovanka Skrčeská). Potěšila nás písněmi jako Když se chlap zblázní, Mona Absolona….a pochopitelně nesměla chybět ani melodie, kterou já osobně považuji přímo za hymnu DB a tou jest „Teď královnou jsem já“. Monču vystřídala Radka s Alicí Konečnou a předvedly jak jim to bude slušet coby Kleopatře s Fulvií. Radka dále uchvátila všechny přítomné svou nádhernou francouzštinou... A poslední ochutnávkou z Kleopatry bylo v prvním hudebním bloku vystoupení Bohouše Josefa s Šárkou Vaňkovou a písní „Máme svůj Řím“.

Myslím, že tyto obě mladičké tváře (Alice i Šárka) budou v muzikálu vítanou novinkou a  jak víme, nejen ty.. , takže o návštěvnost nebude třeba mít obavy. Na muzikál v novém kabátě se jistě přijdou podívat i příznivci toho původního, zvědavost je mocná síla J.

V druhé části, která započala +/- v 16hod. se alespoň na okamžik vrátili naši páni Mušketýři. Za vtipných poznámek Aleše s Kubou se na pódiu vystřídali: „jediný“ Alan, Martin marně chytající své „couvající štěstí“, v rockerském stylu pokračoval kdo jiný než Pepa Vojtek, který ji prý „dobře zná“ (aby ne, to by si ji asi jinak nebral J) Zmírnila to pak Zdenička romanticky snící o svém „ráji“. Jako zástupce vyšší církevní moci, i když paradoxně spíše s vizáží tibetského mnicha, se objevil Tomáš Trapl. Nejen že nás nenechal nikoho na pochybách, že všechno „ví“, ale zvlášť zajímavé bylo sledovat i jeho originální choreografii…

V duetu „Máme svůj Řím“, který zde pro velký úspěch zazněl již po druhé, se k Tomášovi přidala ještě Zuzka Norisová a společně k nám kromě slova zpívaného pronesli v mezihře i slovo mluvené to proto, abychom měli lepší představu co se v té které chvíli bude právě odehrávat na pódiu.

Letošní akce se těšila oproti minulým značnému zájmu informací chtivých médií. O rozruch se postarali hlavně čerství novomanželé Pepa Vojtek a Líba… nyní již také Vojtková



A pochopitelně je třeba zvlášť zmínit Alana a vyzdvihnout některé z jeho ctností jako např. neúnavnou ochotu věnovat se všem obdivovatelům, kdy každého laskavě přijal a se zájmem prohodil pár vstřícných vět.

Pár dní před premierou Golema dostali fanoušci možnost si 11.11.prohlédnout celé divadlo včetně terasy s nádhernou vyhlídkou na Prahu. Zážitek to byl nevšední. Nejprve bych stručně představila historii této budovy. Karel IV. zde v roce 1355 založil klášter sv. Ambrože pro řád Benediktinů. Irští Františkáni tzv. "Hiberni" ho v letech 1652-59 přestavěli do barokního stylu.

Dnešní Hybernia má osm podlaží  a hlediště s maximální kapacitou tisíc míst. Slavnostní premiéra se konala 23.11. 2006 .  V sobotu 11. listopadu si na své fanoušky udělali čas a potěšit své fanoušky dorazili Alan Bastien a Kristinka Kloubková a dále Zbyněk Fric s věrným Baronem. Povídali si s fanoušky, rozdávali podpisy, úsměvy a dobrou náladu.  Bylo to skvělé zakončení prohlídky divadla Hybernia.  Všichni se moc těšíme, až se uvidíme na představení. Hezkou zábavu....




Tááááááák a je to za námi. Tuto neděli se konala v Divadle Broadway derniéra muzikálu Tři mušketýři. Jelikož představení bylo opět plné vtípků, legrácek a komentářů, rozhodly jsme se, že namísto souvislého povídání o muzikálu, který jistě všichni znáte zpaměti, se zaměříme na právě zmíněné vtípky........ Zde je jen první verze, jakmile nám pošlete to na co si vzpomenete, přidáme to sem Úvod * z truhly vyleze kdosi s umrlčí maskou a kráká Stále jste krásná...-Martin šermoval vařečkou -* Martin na Alana, když jej nohou obrací: „ a nenaučí se to“, při čtení dopisu „a mladý pitomec“ a při pokusu o prošpikování „máte dnes špatný den pane Bastien“


Myslím, že už odchází..... * Zuzka – „leží tu a nechce pryč jít...nikdy víc už neskříží ten Bastien cestu Vám“, pak se nad Alana nakloní a řekne „ahoj“ na balkóně se objeví Zdenka a Alan ji radostně pozdraví „ahoj Zdeni“
Jediná..... -když se D´artagnan objímá s tanečnicemi : Alan „Líbo neblbni, tam je Pepa!“ -Constance hodila kytku a podprsenku * Alan tak nadšeně běží vstříc obrazu Constance na prostěradle, že to neubrzdí a zamotá se do něj * v kruhu dívek řekne Líbě „Líbo neblbni, vzadu je Pepa“ * na plošině se rozhodne šetřit kolena a raději padne na zadek a zvesela klátí nohama * proběhnou 2 Constance a zmatený Alan se nemůže dopočítat ani na prstech * hodí mu pak vedle kytice i podprsenku, kterou si Alan zasune do košile * Vyskočil se diví „kdo sem dal moje prostěradlo?“ * Alan mu předá kytici „sem vám přines“ a Vyskočil je mile překvapen a věnuje mu pár „hřejivých“ slov a na Alanovu žádost o ubytování reaguje slovy „to bych ti neradil,jsou tady ženský“, ale Alan jde statečně do toho * pak zjistí, že nemá peníze „dědek mě obral“ a při dalším ohledání „já nemám dopis…do do doprdele“

Domlouvání soubojů - "nevideli jste tady někoho bez oka?..." se Alan ptá příchozího Athose - s Aramisem se setká Petr Poláček * při příchodu Porthose se na scéně poprvé objeví Tomášek a jeho entrée je velmi působivé a nepřehlédnutelné, jako doprovod si totiž zvolil asi půlmetrovou fosforeskující rybu (inventář černého divadla) * Helekalovi z toho leknutí spadlo celé ošacení spodní části těla až na tanga

Proč já * sloužící popíjejí a Semelka je lačně pozoruje „toužím svůj Fernet jen mít“ a sebetrýznění ukončil slovy „jdu na bar“ - 2 Constance (Zdenička a Zuzka) se přetahovaly o dopis pro královnu
Ráda mám - romantická atmosféra s prskavkami a ohníčkem * Alan dospěl k názoru, že právě nyní je pravý čas si přečíst denní tisk, avšak v tom přítmí se mu neustále nedostávalo dostatek světla a tak Radku pronásledoval se svou stoličkou, aby ji ukradl alespoň paprsek z záře reflektorů ve které stála. Jenže Radka se o svou slávu nemíní dělit a tak když jeho počínání odhalila, počala chodit sem a tam, což Alana s ručníkem odradilo a odešel * na balkóně Monča s Lindou představovaly zanícené publikum a mávaly prskavkami a poté zapalovači, když měly her s ohněm dosti, dotvářely píseň vkusnou choreografií horních končetin * Radku scéna velmi dojala, že až musela slzy osušit a tak konečně našel praktické využití šátek od Buckinghama


Jedem na všechny - Kardinál hodil váček a Mylady Linda řekla „Vycpu si tím prsa, zadek už jsem si vycpala - Zpívat jí pomáhala Mylady Monika a tím též dostáváme odpověď na otázku původu jedu…. * Linda si pohotově u* Linda si dá váček s penězi za výstřih se slovy „zadek už jsem si vycpala“ * company přijedou z tajných prostor divadelního sklepení a odhalí pravou skutečnost kterak, že se osnují zákulisní nitky – jsou v kostýmech pavouků praví text „jeden den je tu pavouk“ * Bohouš sleduje podivný pavoučí tanec a raději se uchýlí k láhvi v domnění, že pak třeba uvidí věci jasněji

Ještě souboj mám * Alan s Pepou přešli na nový způsob šermování, kdy se jejich kordy jen zlehýnka dotýkaly a dávali velký pozor, aby se snad „božínku“ nezranili * při početní úloze v jaké, že přesilovce stojí oproti gardistům, bylo vidno, že Alan zameškal několik hodin matematiky, když ohlásil „5“!, no ale ani Pepa se svým odhadem „7“ nebyl pravdě o nic víc blíže. Patrně se projevila škola Jana Žižky: „nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte“! - někdo z mušketýrů pronesl - "bububububu" na přítomného Zdeňka Bubáka * při „raději pojďme se napít“ se zvedl člen company, jmenovitě Bubu a šel ochutnat pramen de la fontaine
Povaleč - company slavila v hospůdce a Pepa upozornil Libušku „ Líbo nepřežeň to, řídíš!“ * vskutku věrný obraz hospodského interiéru – šampaňské teklo proudem, Porthos-Helekal se opájel dívčími vnady, což jeden z d´Artagnanů možná těžce nesl…Constance-Zuzka se projevila velmi pokrokově, když nabídla d´Artagnanovi-Poláček z menu i „vizoura“

Mám s vámi Constance je utrpení * Zuzka coby znalá podnikatelka, která ví jak zvýšit návštěvnost pohostinského zařízení sebevědomě upravila text na „kdo milou Zuzanku má“
Láska - "viděl jste ji?...to byla žába...- řekl Petr, Pepa- "támhle dědek její manžel ,mám nápad, zavolám sem právníka...kde ho mám?" - p.Lichtenberg přišel jako Athos a Pepa ho daboval a zpíval, Linda za kulisama tančila pro zbylé dva mušketýry vzadu * když se Poláček svěří Pepovi coby zkušenému lamači srdcí, že se zamiloval, ten mu ochotně pomáhá vyřešit zapeklitý problém manželského trojúhelníku a zve si na pomoc odborníka z nejpovolanějších - přímo velkého právníka Oldu Lichtenberga (v mušketýrském byl přímo zosobněním spravedlnosti) a zdárně jej dabuje „soudce mě vem“ a pak už pokračuje sám za sebe a vyjevuje mravy té, kterou měl rád, prý jí „svlékal i kat“ * Aramis-Pája usnadňuje Péťovi pochopení Pepova výkladu na téma „láska“ a v jeho schodišťovém exilu ho přijde potěšit a velkoryse nabídnout láhev jemně perlivého nápoje, který zažene nejeden chmur a rozjasní líc * Zuzka utíká před gardisty a směle zařadí i drsnější slovník (v současné době - žel, stále více moderní) a vykřikne „pusťte mě hajzlové“ * gardista pronásledován rozlíceným Portosem-Helekal, hledá útočiště v publiku * Péťa zvedá Constance a výkon doprovodí všeříkajícím heknutím, jistě si pozdě vyčítá, že si k šermu nezvolil jako vedlejší disciplínu vzpírání

Gloria - Utíkající Constance volala- " pusťte mě, vy hajzlové..." * romantickou chvilku Zdenky s Péťou naruší nestydatá Zuzka a svádí jej odvážně odhaleným dekoltem s nepřehlédnutelnou růžovou podprsenkou a začíná pro změnu souboj dam * Péťovi rozhodně nerozhodný výsledek nevadí a s oběma zamíří k lůžku, avšak zrada, jeho plány zmaří zde již očekávající jeho další dvě já – Alan a Tomáš a chrastícími pouty dávají tušit, že zde veškerá romantika končí
Riskuješ víc * Bubu využije toho, že má na moment pódium celé pro sebe a předvede několik tanečních figur v poněkud rychlejším tempu * rozhovor mezi Alanem a Zdenkou můžeme jen tušit, neboť je bez portu, ale i tak ze sebe vydá vše a nakonec zařve „nech mě už jít“, což může pravda vyznít až dvojsmyslně,- no který vztah je zcela idylický, že.. ale soudě dle další scény se zde patrně jednalo o větší krizi * Linda svádí poslíčka za pečlivého dozoru tříčlenné company komise, která hodnotí výkon odpovídajícími číslicemi * v přiběhnuvším Alanovi scéna probudí nezkrotnou vášeň, odhodí poslíčka a „věnuje se“ Mylady sám * Tomáš, též přítomen, vidí, že zde již není co platný a tak pokukuje alespoň po Martinovi, který jeho pohled s hrůzou zachytí a raději prchne - už i Linda se sama sebe začíná bát....
Dovolte ať provázím - Tomáš Bartůněk sváděl Constance (Zdenička) místo královny * když Zdenka ochotně pomáhá Buckinghamovi-Tomáš B. s převlekem a hbitě jej zbavuje kabátce, se zalíbením si ji prohlíží a potěšen tímto novým francouzským zvykem nadšeně nabízí i košili a trylkuje „ty jsi ta nejkrásnější…“ a odchází ve společném objetí
Zprávy tu mám * Bohouš využívá momentu než se na něj zaměří světla lamp a pod vyhrnutým kardinálským hábitem zkoumá stadium artrózy kolenního kloubu (tak se to alespoň jevilo mně)
Touha znát - kardinál Bohoušek a kardinál Maroš zpívali společně * o slávu a bonbony se s Bohoušem přijde dělit Mároš, že není lakomý se přesvědčilo i publikum mezi které tyto drobné sladkůstky rozhazoval se slovy „odměnu jim světskou můžu dát“ * spolu se pak shlíží v zrcadle a zkonstatují, že než odraz v něm jsou hezčí jejich skutečné tváře, po kterých se vzájemně pohladí - Linda pronesla - " Pane hrabě jak se tak dívám, dneska jste tady za pěknýho pitomce..."


Budiž královna nevstává * d´Artagnan-Tomáš místo aby královně-Markéta sáhodlouze vysvětloval jakou, že zprávu přináší, zvolí stručnější a svéráznější ústní sdělení a políbí ji, načež se otočí do publika a výmluvným gestem a výkřikem „jo“! se dožaduje uznání dřív než za ním zas zaklapnou dveře šatny * Bohouš obětavě kontroluje nezávadnost drinku, který nese na tácu kolemjdoucí dvorní dáma
Pár pro lásku chvil - Markéta Zehrerová a Tomáš Bartůněk Maros prisel a delal reklamu na Reid - Tomáš Beroun přišel se včeličkou v ruce * Mároš přišel s převratným řešením, kterak se zbavit dotěrného jednookého hmyzu – Raid! a rázně naznačil, kdo že je tu ten „vyvolený“, když spočinul dychtivým pohledem na příchozí Mylady-Linda ve svůdném červeném spodním prádle

Uspořádám bál - král našel v šuplíku místo přívěsků trenýrky * král-Březík, přinese královně jako dárek pavouka a než se ta z velkolepého daru vzpamatuje, mezitím prošacuje zásuvku, kde tušil nějaké to finanční přilepšení v podobě drahých kamenů, avšak jaké to překvapení, když odtud vytáhne pánské trenýrky evidentně neodpovídající jeho velikosti, navíc z kvalitního anglického plátna.. * Tomáše královnin polibek naprosto proměnil, nejen, že se z něj stal fetišista a oblékl si její šaty, ale jako doplněk si zvolil dvojsmyslně působící fosforeskující včeličku, inu příroda… * Tomáš řešil dilema mezi Constance a včelkou odhozenou v posteli a zmateně se díval z jedné na druhou
Dejte mi svůj glejt - glejt: „ Linda Finková a Monika Absolonová dostanou za každé představení 50.000,-Kč, podepsán Oldřich Lichtenberg“ - . . . „nedám“ „tak si ho vezmu sám!“ - Monika řekla Hrabě de la Ferre....a Pepa odpověděl - " Nefér..."


Láska v závějích - objevovali se 3 D´artagnanové a 3 Buckninghamové
Holub - holubové – celá company bez trenýrek - Vyskočil se ptal „Nebyla tady moje Constance?“ Aleš reagoval „Nebyla, ale byla tady jedna Turkyně s rákoskou. Ta jestli se vrátí, tak nebudu sám kdo má natrhlou prdel!“
Já jsem přece král - Radka byla za zrcadlem ve spodním prádle, a sluhové tančili bez kalhot jen v tangách a svršcích Proč já - Maroš si přivedl Aničku v červenomodrobílé čepici a přidal se i Bohoušek
Svodům podléhám - Maxa zpíval a Balage ho doplňoval vzájemně si ukazovali kdo bude zpívat....bohužel se občas špatně domluvili a bylo ticho.... - Maxa + Balage a Monča + Linda


Vidím drahý vévodo - "a máte to za sebou. naposledy." -2 Buckninghamové (Maxa, Balage) a D´artagnana to viditelně mátlo takže si vymýšlel slova (Tomáš Beroun)- vašimi nepřáteli pomohl bych rád, ale spíš se bojím o Constance....mějte se pěkně........." Oba Buckinghamové po sobě opět opakovali.
Starší vrána - Pepa si od jeptišek místo kohouta s ptačí chřipkou přinesl Lichtenbergovo vejce
V Londýn jsem vjel.... - z Londýna přijeli 2 D´artagnanové, Alan zůstal únavou ležet na balkoně, Tomáš se spustil po laně dolů – bez rukavic, zatímco Tomáš zpíval ,Alan se na balkoně škrtil provazem, nakonec se spustil taky dolu a zustal ležet na zemi vražda jeptišky- zabíjely ji obě Mylady - Alan chtěl křičet do amplionu z balkonu ale nedařilo se mu Ráj - Sabina zpívala a obě Constance při refrénu chodily náměsíčné Pospíchám nesu čerstvou zprávu - Constance zabíjely obě Mylady

Vůle zlá když sílí - Petr a Pepa se fotili nad mrtvou Sabinou, Petr dokonce zkoušel zda je skutečně mrtvá a Alan to komentoval z balkonu, pak raději odešel - Monča křičela na mušketýry „ já už jsem ti několikrát říkala, že mě to bolí“
Dobře ji znám - Monika utekla mušketýrům a Pepa zíval „ trest jsem jí měl dát!...ted si tady můžu akorát hrát“
Čas na lásku mít - Monika brečela „dnes už naposled“ - Při popravě Monča „ já nechci umřít, dnes už ne“ a Pepa „když to tak napsali, tak to tak musí bejt, nedá se nic dělat, pořádek je pořádek, nedá se nic dělat, prachy jsou prachy...“ - Pak přišla Linda a Pepa „jedna ženská je víc než dost“ a odešel s ní


Štěstí couvá - Martin se bil koštětem a zabil 2 D´artagnany a pak Alan zabil jeho
Já vím - nechyběla Pepova oblíbená věta „Nech ho vykecat a dej mu to“ - dopis měl číst gardista, ale říkal, že tam nejsou obrázky - Alan a Maroš pak předvedli skvělou taneční show - Alan při předávání dopisu spustil na Bohouška svojí maďarštinou a předvedli dokonalý rozhovor v cizím jazyce - Mároš přišel s bramburkama - Bohouš napodoboval hlas pana prezidenta


Mušketýr ví jak žít - Alan, Pepa, Pavel Polák, J. Helekal

Všechny přídavky a na konci Zdeněk Bubák se chopil koštěte a začal zametat.... Při přátelství na třikrát byli na jevišti všichni DArtagnanové, chtěli zpívat ale Tomáš byl obvykle rychlejší. potom následovalo představení všech, kteří se podíleli na muzikálu v podání dua Háma, Wehrenberg a na závěr poslední ˇ Teď královnou jsem já v podání Moniky.....

Ti z vás, kteří se hrdě počítají též mezi fanoušky DB, měli možnost se s Alanem osobně setkat v neděli 4.6.2006 v Průhonicích. Místem dění byla proslulá  a pravidelným návštěvníkům muzikálu 3M dobře známá Crepérie U slepiček. Spočinutí obzvláště v kruhu přátel je zde velmi příjemné, krmě vydatná a chutná a personál ochotný a přívětivý. Avšak pro naši společnost, která v konečné fázi čítala na více než 4 desítky lidiček, byla vyhrazena venkovní zahrádka. Což o to, zákoutí je to velmi pěkné a v letním počasí se zde dají strávit jistě příjemné chvíle buď jen pouhým posezením u občerstvení nebo pro ty pohybuchtivé u minigolfu či ping-pongového stolu. Jenže tentokrát bylo počasí výrazně proti a tak se největší oblibě těšil jasným plamenem hořící krb, kolem kterého se většina z nás tísnila a tak si zároveň předávala i trocha toho lidského tepla ? Nutno podotknouti, že o patřičný výkon tohoto „rodinného“ krbu se střídavě starali výhradně zástupci rodu Lichtenbergů a to jak sám pan producent, tak jeho syn Olda junior. Abychom nestáli jen tak naprázdno, mohli jsme si chvíli krátit opékáním buřtíků, které byly za tím účelem pro nás připravené. Zásadní obrat hydrometeorologické situace nastal úderem 13h, kdy přesně na čas vstoupil Alan a pošmourné a chladné počasí se rázem změnilo na slunečné ? Není divu, že všichni pojednou roztáli a s radostí se seskupili kolem našeho sluníčka a započalo nekonečné podepisování a focení. Pravda setkání mohlo nést krycí název – přehlídka fotoaparátů ?  Situace se zmírnila až v okamžiku, kdy dorazila Monika Abs. a síly okupujících fanoušků se rozprostřely více rovnoměrně. Monča se zachovala velmi kolegiálně a ihned Alanovi ochotně pomohla se spořádáním, mezitím věrnými fans Alana, dbajícími o jeho životosprávu, opečenými buřtíky (viz. foto). Roman upozornil na Mončinu přítomnost slovy, že kdo chce, může se s ní vyfotit či pokecat…na což Alan hned pohotově zareagoval a vtipně je poopravil, že „kdo chce pokecat Monču hořčicí, tak tady je!“ ? Kromě těchto dvou hlavních star, dorazili i členové company – Kristinka Kloubková, Martin Cisarz, Katka Stryková, dále Zdeněk Bubák taktéž s potomstvem, Vašek Procházka a Jovanka Skrčeská. Počáteční rozpaky a rozčarování se záhy vytratily a vespolek jsme si užili hezké odpoledne. Nakonec jsme všichni věnovali své úsměvy Martinu Polákovi, který se naším společným fotem postaral o vkusnou a závěrečnou tečku.



3M jako benefice
16.4.2006 v 15,00

Svátky jara jsou každoročně velmi očekávanou událostí, obzvláště pak po dlouhatánské zimě. Radostné oslavy probouzející se přírody nám však letos zkalila hořká událost dnů nedávno minulých. Příroda je krásná čarodějka, ale tehdy, když se jí pokusíme ovládnout, umí dát svou sílu a nespoutanost velmi umíněně až necitelně najevo. A stejně tak nás potrápila i na přelomu letošního března a dubna. Povodně – to nebyl žádný apríl! Zas se nám naskýtaly bohužel již známé a smutné záběry, podobné těm z r. 2002 – bezmoc, zoufalství, škody, pokraj fyz. i psych. sil.
Naštěstí má ale každá mince 2 strany a tak se současně tváří v tvář utrpení vzedmula i vlna solidarity, soucítění a vzájemné pomoci. A kde jinde by se všichni ti, kteří nejsou k bolesti druhých lhostejní a nebojí se podat pomocnou ruku, měli sejít než právě v DB, kde v současnosti vrcholí sezóna 3M a vše je prodchnuto povzbudivým heslem „jeden za všechny a všichni za jednoho!“ Den, na který připadlo toto významné setkání, byl sváteční už sám o sobě – velikonoční neděle.Tehdy se konalo speciální představení 3M, nejen jako poděkování všem, kteří se přímo podíleli
na odstraňování škod způsobených povodněmi, ale současně také jako benefiční akce. Což dotvrzovala i přítomnost zástupců médií, jež se postarali o nezvyklé lemování hlediště a objektivy svých fotoaparátů lačně bloudily publikem v touze zachytit alespoň část z té jedinečné atmosféry.

Vše opět zahájilo kohoutí kokrhání, které v této souvislosti vyznělo jako příslib nových, lepších a hlavně slunečných dnů. Opona však zůstávala nadále nedobytně uzavřena. Ne snad, že by se vyskytl nějaký technický problém, nýbrž proto, že měla zaznít ještě slova úvodem. Na jeviště vystoupil Oldřich Lichtenberg, jenž nejprve představil sebe coby producenta a hned nato svůj doprovod, kterým byl David Vandrovec – původce myšlenky a jednatel společnosti Media Agency zorganizovat tento dobročinný počin. Ujal se slova a z jeho úst se začaly linout děkovné ovace, v první řadě směrované na adresu DB, které laskavě poskytlo prostor pro realizaci celé akce, jmenovitě Lídě Sekaninové a Natálce Nemčekové. Dále všem přítomným, mezi kterými nechyběli ti, co pomáhali fyz. silami jako např. 50 hasičů z Olomouckého kraje, anebo ti, kteří finančně přispěli na SOS povodňové konto Nadace Člověk v tísni, kde v té době bylo shromážděno již 4 mil. Kč. Na pódium byla pozvána i zástupkyně nadace Jana Mračková, která převzala z rukou pana producenta šek v hodnotě 50.000,- Kč jako dar muzikálu 3M. A v neposlední řadě patřilo poděkování všem umělcům, kteří se rozhodli přispět nejen svým hereckým a pěveckým úsilím, ale také věnovat svůj honorář na již zmiňované konto a svou dobrosrdečnost tak prokázali:Alan Bastien, Josef Vojtek, Pavel Polák, Lešek Semelka, Petra Janů, Jiří Březík, Monika Absolonová, Zdenka Trvalcová, Bohouš Josef, Martin Skala, Martin Maxa, Juraj Bernáth, Ivan Vyskočil a Anna-Marie Lichtenbergová.

Kromě diváků v sále (nutno podotknout, že byl zaplněn do posledního místečka) měli možnost sledovat představení
i lidé připojení on-line přes internet,- na přenosu se podílelo hned několik firem, např. Česká vydavatelská pro internet,-  a případným zasíláním DMS ovlivňovat stav výše konta. Z informací našich „on-lineových“ přátel jsme se však dozvěděli, že se přenos neobešel bez komplikací, což trošku narušilo smysluplnost celého konání. Dále večer probíhal podle obvyklého scénáře, jen po přestávce zaznívalo sálem záhadné tlumené pokašlávání jehož příčinou mohlo být příliš chvatné dojídání některých příznivců gastronomie. Jako milé překvapení bylo totiž ve foyer připraveno chutné občerstvení od fy Odkolek v podobě 4-druhových koláčků. O doplnění tekutin a vyváženou hladinu kofeinu se zas postarala Marilla Příbram. Představení samo o sobě bylo úchvatné a všichni účinkující ze sebe vydali maximum. V případě Alana to platilo dvojnásob, neboť se zrovna necítil po zdravotní stránce nejlépe (doufejme, že jeho viróza nebyla ornitologického původu stejně jak u Athose-Vojtka, který si při scéně, kdy se mušketýři vrací ze „skromné“ večeře u řádových sester, nesl klec s kohoutem se slovy, že na něj leze nějaká chřipka :) ). O to víc je třeba vyzdvihnout jeho ochotu a snahu podpořit celou věc.
Závěrečný potlesk byl ohlušující a nekonečný. Jistou úlohu v tom jistě hrály i emoce,  neboť k této situaci by se nic nehodilo lépe než strhující příběh o odvaze a síle přátelství. Všichni účinkující obdrželi kytice červených tulipánů, z nichž si pravda některé po mistrných hodech mistrů  našly nové majitele, či spíše majitelky v publiku. Zájemci o grafologický průzkum některých aktérů si mohli nechat podepsat programy, které každý zdarma obdržel u vchodu. Divákům přišli vstříc vždy usměvavá Monika Absolonová spolu s respekt  budícím (alespoň tedy v kostýmu:) Bohoušem Josefem. Je třeba ještě zmínit originální vstup členů company při děkovačce, kdy na pódium vběhly dívky pronásledované svými kolegy s pomlázkami v rukou. Tím nás, kteří snad ještě setrvávali zasněně v 17.stol, hbitě vrátili do současnosti a upozornili jaké, že nás to další den čeká pondělí…inu síla tradice.

Jen doufejme, že stejnou tradicí se nestanou i opakované povodně sužující náš kraj.

Sraz s Alanem ve Slaném 28.4.2008

Už několik měsíců marně čekám,že si na týhle stránce přečtu nějaký hezký
článek o téhle moc vydařené akci a budu tak moct porovnat mé dojmy s názormi
někoho jiného,když se však na tomhle místě objevila věta "Tak ujme se už
toho někdo?" rozhodla jsem se napsat článek sama.Protože jsem tam byla a mám
na to jen ty nejhezčí vzpomínky...

Výborná organizace ze strany Fanklubu mě mile překvapila.Vždyť pohodlný
odvoz autobusem speciálně objednaným na tuhle akci přivítal asi každý Pražák
i mimopražák.Restaurace v Slaném byla příjemná a útulná,a co bylo
nejhlavnější - s výbornou akustikou a vybavena jevištěm a mikrofonem.To
určitě nejvíce ocenil nejen každý přítomný muzikálový fanoušek,ale i samotný
muzikálový zpěvák.

Vzpomínám si,že ještě před rokem byl pro mne Alan Bastien neznámým pojmem.U
nás na Slovensku s výjimkou těch několika šťastlivců,kteří s ním viděli Tři
mušketýry v Bratislavě,nikdo o něm neslyšel a vlastně ani neměl šanci se
doslechnout.Já jsem to štěstí měla.Díky mým pražským přátelům jsem se
dozvěděla alespoň jméno onoho vychvalovaného talentovaného D´Artagnana a na
Nové scéně v Bratislavě jsem si ho mohla z hlediště v klidu vychutnat.Měla
jsem pocit,že je to jeden z nejlepších herců i zpěváků v jedné osobě
vůbec.Tenkrát si téměř hrdlo vykřičel,dal do toho vše a bouřlivý aplaus
byl jen malým poděkováním za výkon hodný ostříleného mistra.Pořád jsem aleještě netušila jaký je to člověk...
Za půl roku jsem ho viděla jako Jacoba v Golemovi v pražské Hybernii a měla
i možnost krátkého pokecu.Úsměv od ucha k uchu prozrazoval,že se těší nejen
potlesku z hlediště divadla,ale i osobní přízni lidí,kteří si přijdou pro
autogram nebo fotku.Taky proto jsem se těšila do Slaného na dlouho očekávané
setkání,protože už jsem nevstupovala do neznámé vody.A nejvíc mě lákal
slib,že bude zpívat.....

A nezklamal mě.Už jeho příjezd byl příslibem,že má dobrou náladu a ani svůj
humor naštěstí nenechal doma. "Před hodinou jsem se holil a rozříz jsem si
hubu" byla prvá věta,která následovala hned po sborovém "Ahoooj" asi 50
hlasů lidí,kteří Alanovi fandí a kterým stál za tu cestu.Po pohodlném
udomácnění se v restauraci už mohla začít přibližně čtyřhodinová zábava
spojená s povídáním veselých historek - ta kokakolová neměla chybu - a
hlavně zpíváním.Odeznělo mnoho známých skladeb z muzikálů Tři
mušketýří,Angelika,Golem,Kleopatra i Excalibur,které zpíval nejen Alan
sám,ale přidaly se i děvčata z publika.Některé sice nedobrovolně - když na
ně padl los - ale každá to zvládla statečně a všechny písně byly odměněny
potleskem.Celý koncert neprobíhal podle předem napsaného scenáře.90 procent
skladeb bylo na přání,některé odzněly i dvakrát,aby si pódiovou a
mikrofónovou atmosféru mohly vyzkoušet i mladé pěvecké talenty z řady
fanynek.Alan každé vyšel vstříc.Zpíval naplno když měl sólo,jinak dával víc
prostoru dívčím hlasům.Profesionál i gentleman v jednom...

Ale to hlavní,na co se těšili nejen fandové,ale i sám Alan,byly písničky z
nového,už dříve avizovaného sólového alba.Alanova slova "...s kým bych se
měl o ně podělit než právě s vámi" si vysloužily obdivný aplaus,protože
právě v té chvíli si každý uvědomil,že Alan je s námi dobrovolně a zpívá
zcela bez nároku na honorář.Každý,kdo se v té chvíli v té milé a útulné
místnosti nacházel,tam byl proto že sám chtěl a výjimkou nebyl ani Alan.Těch
asi šest skladeb,které vybral a odprezentoval nejlíp jak uměl dávalo jasně
najevo,že nové cédéčko bude o 100 procent profesionálnější než předešlý
"Talent na klid" od Vajnotu.I když sám Alan,nenapsal žádný text,myslím,že
všechny byly napsané přesně jemu na kůži.To proto,že je to zralý muž,který
má toho za sebou dost a konečně našel své štěstí.Nejen ty písně,které nám
nabídl přímo z pódia,ale všechny které jsou na albu,by nemohl zpívat nějaký
dvacetiletý mladík.To by mu asi nikdo nevěřil...
Alanovi patří dík za ty písničky které do Slaného přinesl.Bylo to milé gesto
i dárek současně.Při skladbě "Bůh to tak chtěl" nikdo nedýchal
a dokonce v očích některých citlivějších dušiček se zaleskly slzy...

Takže podtrženo a sečteno,byla to krásná a vydařená akce.Dík patří Fanklubu
za organizaci.Taky v neposlední řadě Alanové manažerce Janě Bokové za
neúnavné přehazování cédéček a hledání těch správných skladeb.

Ale největší dík patří Alanovi.Za to,že se neskrývá za masky svých
muzikálových postav,ale vychází z jejich stínů a každé postavě dává kus
sebe.Za jeho přirozenost a spotánnost,za upřímnost,která mu snad - alespoň
doufám - nikdy neublíží.Za to že se dokáže takhle rozdat - jeho únavu bylo
poznat až z pozdějších fotek - a potěšit duši nejen uměleckým projevem,ale i
lidskostí,nesobectvím nebo úsměvem.I tak málo mnohdy stačí,aby byl den
krásnější.


Silvia

P.S. Alane,dodatečně díky za Havraní pírko.

Tak a máme za sebou generálky mušketýrů. Všechno si museli vyzkoušet nejen hvězdy tohoto úžasného muzikálu, ale i my fanoušci jsme si připomněli jak nám D´artagnan a jeho parťáci chyběli. Nyní je máme zpět a dokonce i vylepšené a s novou písničkou. Musím říct, že tahle novinka do původních mušketýrů skvěle zapadla.. Ta písnička je prostě moc hezká ….

Ale vraťme se zpět k Alanovi. Bohužel jsme ho neviděli na jevišti při žádné z generálek. Hodně nás to mrzelo, ale musíme uznat, že je potřeba, aby si to celé nacvičili hlavně „nováčci“. A nový D´artagnan nacvičoval důkladně a asi proto mu to šlo tak skvěle. Přesto nám Alan udělal radost alespoň tím, že se generálek účastnil jako divák. Snad se v této netradiční roli cítil dobře a třeba se i prima bavil. Každopádně jsme mu všichni vděční za čas, který nám o přestávkách věnoval. Trošku nám to vynahradilo, že ho nemůžeme vidět na podiu.

Ale od pátku už zas můžeme na 3M vyrazit a tentokrát . . . . ano už určitě s Alanem! Takže uvidíme se v Hybernii

Tradiční setkání fanoušků Divadla Broadway a Divadla Hybernia se konalo v sobotu 8.3.na ji tradičním místě – v Divadle Hybernia. A Alan jako jedna z předních hvězd obou divadel zde nemohl chybět

Jako vždy byl okouzlující, usměvavý a ochotně se věnoval všem svým fanouškům – a že jich nebylo málo. Vždyť na toto setkání přišla víc než stovka milovníků Angeliky a Tří mušketýrů. Přesto doufáme, že se každý prima bavil a to třeba nejen na setkání, ale i potom na představení mušketýrů (i když bez Alana), nebo si to většina pak zašla vynahradit večer k sousedům na Angeliku a tady už s Alanem.

Takže se určitě uvidíme na dalším setkání v červnu. Uznávám, uvidíme se určitě dřív na některém z představení Tří mušketýrů nebo Angeliky. . . . . .

K účasti na letošním Koncertu pro Vincentinum mě přiměla - co si budeme namlouvat - avizovaná účast Petra Poláčka,

zároveň jsem se ovšem těšila i na další interprety, které mám nějakým způsobem ráda: Alan Bastien, Monika Absolonová a

další. Po příjezdu do Šternberka jsem si jen matně vybavovala trasu, kterou jsem šla loni poprvé směrem od nádraží k

divadlu, nějaký místní obyvatel mě ovšem poslal úplně jinudy, podle jeho slov kratší cestou, podle mého subjektivního

odhadu tomu bylo přesně naopak:-D Nevadí. Na místě už čekala moje šternberská spolužačka, která mi pár týdnů předtím

zajistila lístek. Uchýlily jsme se pod nejbližší přístřešek - k divadelnímu vchodu, vesele vykecávaly...a najednou

před námi stál právě příchozí Péťa Poláček a zdravil se s námi. Prohodili jsme pár slov, Péťa říkal, že si ještě jdou

nahlásit, jaké písničky budou zpívat, a zmizel uvnitř divadla.

Koncert moderovala Kristina Bastienová; jako první se divákům představil houslista Michael Hejč (v hlavě jsem si ho

označila jako českou Vanessu Mae, a to vubec nemyslim negativně, naopak). Zahrál Smetanovu Vltavu v moderním

"popově-tanečním" provedení - doufám, že příznivcům vážné hudby nevstávají vlasy na hlavě při tomto označení, protože

to není třeba! Průběžně se na jeviště vracel, aby zahrál další skladby a obstaral tak plynulý přechod mezi jednotlivými částmi

koncertu.

Po něm přišel na jeviště Martin Pošta a Kristina se ho ihned ptala na vtipnou "policejní" historku související s jeho

přijmením. Martin Pošta se nedal dlouho pobízet a začal vyprávět, že zaparkoval v ulici, do které byl zákaz vjezdu

(říkal si, jen na chvíli, něco si vyřídí a zase jede, nehodlá tam stát moc dlouho), nacez se tam objevili

policajti...on na ně, dobrý den, já jsem Martin Pošta a byl jsem si tady jen něco vyřídit...oni hned na něj, pane

řidiči, vite, ceho jste se dopustil...on: no vím, je tady zákaz vjezdu...ale já si jen byl něco vyřídit a hned zas

jedu... Policajti ovšem trvali na svém, chtěli vidět papíry, nejspíš by mu dali i pokutu...zákaz vjezdu tam opravdu

byl vyznačený, ovšem s výjimkou vozidel zásobování a pošty. Martin Pošta si toho všiml a prohlásil: "Tadyhle je

napsáno, zákaz vjezdu mimo vozidel zásobování a pošty. Já jsem Martin Pošta, tohle je moje auto, tedy vozidlo

Pošty..." Policajt stejně chtěl papíry, a když v nich četl Martin Pošta, vrátil mu je zpátky se slovy "tak tohle my

dva nevyřešíme" a nechal ho jet:-D Martin Pošta zazpíval písničku "Jsem vlastním pánem" z muzikálu Angelika, kde

ztvárňuje roli Desgréze, a písničku z muzikálu Elixír života "Pět minut slávy".

Následně vystoupila Šárka Vaňková s písničkami z nové i starší desky (přiznala, že když jí Alan Bastien vyprávěl o

loňském ročníku, dlouho se nerozmýšlela a přijala pozvání, protože si říkala, že to muselo být úplně super, tím spíš,

že se pomáhá dobré věci, a dodala také, že byla trochu nervózní, neboť loni dělal Alan legrácky se žebříkem za zády

právě zpívajícího Péti Poláčka, tak aby se jí to třeba nestalo taky:-D, "ale to byste se asi smáli..."), přidala hit

Alicie Keys "If I Ain't Got You" (subjektivně musím uznat, že se technicky zlepšila) a na závěr svého vystoupení

pozvala na jeviště Alana, aby spolu zazpívali duet z muzikálu Tři mušketýři "Zpívám Gloria". Alan přiběhl ze zákulisí

oblečený v mikině a kožených kalhotách (ještě jsem od něj nejasně zaslechla cosi ve smyslu, že trochu nestíhá, ale za

správnost neručím) a dodal, že to bude Šárčina premiéra v roli Constance (ta po dozpívání natáhla ruce dopředu hřbetem

nahoru, aby demonstrovala trému:-)).

Jako další vystoupil Viktor Dyk. Málem bych ho nepoznala - od února, kdy jsem ho naposledy (a zároveň poprvé) viděla,

výrazně změnil image. Jeho účes z krátkých světlých vlasů byl mnohem méně extravagantní, a ač rozhodně nejsem proti

bláznivým účesům, vypadal Viktor podle mého názoru tentokrát daleko lépe. Zazpíval dvě písně z filmu Bestiář, ke

kterým¨sám napsal text, a poté pozval na jeviště Michaela Hejče, aby společně přednesli píseň Mi Mancherai.

Nebudu zapírat, že na vystoupení Péti Poláčka jsem se těšila nejvíc (ti, kdo mě znají, by mi stejně nic jiného

nevěřili):-))) Petr tentokrát zvolil pouze písně zpívané v angličtině - "Wherever You Will Go" od skupiny The Calling,

"It's My Life" od Bon Jovi a "Private Emotion" od Rickyho Martina. Opět nezklamal, podal jako obvykle velmi dobrý

výkon, při zpívání udržoval kontakt s publikem (lehce se skláněl k slečnám a paním v prvních řadách;-))))) a

nevynechal, podobně jako někteří další, legrácky při příchodu na jeviště v závěru koncertu.

Alan Bastien prozradil divákům, že Koncert pro Vincentinum pro něj má zvláštní význam; pomáhal před pár lety této akci

vůbec vzniknout. Jeho sestra pracuje ve Šternberku ve Vincentinu jako vychovatelka a Alan jako zpěvák přesvědčil

společně se svou manažerkou spoustu kolegů, aby tento koncert podpořili svou účastí. Zazpíval tradičně "Jedinou" z

muzikálu Tři mušketýři, dále "Snad měl bych jít" z muzikálu Angelika a později s Monikou Absolonovou duet Nicolase a

Angeliky "Jak láska zdolá úskalí". Musím říct, že jeho podání Nicolase se mi zatím líbilo nejvíc (víc než Bohuš Matuš,

Berouna jsem neslyšela)...člověk mu po herecké stránce (a to Alan ani nemusí být v kostýmu:-)) věří toho "rváče a

náčelníka", ale v jádru hodného člověka, a pěvecky též přesvědčil. Koncertní živá verze duetu mě též velmi potěšila a

navnadila, už se těším do DB na Angeliku (pokud možno s Alanem jako Nicolasem a Monikou jako Angelikou, protože tohle

bylo opravdu výborné).

Monika Absolonová obstarala svým vystoupením závěr koncertu. Přivedla s sebou Kristinu Bastienovou a Jovanku

Skrčeskou, které ji podpořily tancem při písních "Mona Absolona" a "Když se chlap zblázní". Najednou se ze zákulisí

vynořil Martin Pošta a procházel se Monice a tanečnicím za zády, zaregistrovaly ho, ale nedaly to znát:-))) Dále kromě

již zmiňovaného duetu s Alanem Bastienem zazpívala Monika píseň Angeliky "Doufám, že mi sílu Bůh dá" a českou verzi

písně Céline Dion "All By Myself" s vlastním textem, nazvanou v češtině "Zůstávám dál". Zpívala naprosto technicky

precizně a čistě, což později neopomněli pochválit ani její kolegové. Občas prokládala své vystoupení bláznivými

hláškami (viz konec článku:-)))))

Na závěr večera byl řediteli Vincentina Mgr. Karlu Ryjáčkovi předán šek na 110500 Kč. Tyto peníze budou použity na

zřízení multifunkční místnosti, která bude sloužit i pro návštěvy klientů Vincentina.

Další "hlášky":

Martin Pošta: Kdo z vás ještě neviděl Angeliku...? (Přihlásí se jediná paní.) Martin Pošta: Tak to jste jediná...

Zeptám se jinak, kdo z vás to viděl. (Sem tam se někdo hlásí.) Martin Pošta: To už je lepší...:-)

Kristina při uvádění přestávky: že v Bailandu musela říkat něco jako zůstaňte s námi, nikam neodcházejte, zůstaňte s

Bailandem nebo tak nejak, už nevím (výpadek paměti na straně autorky článku) a teď že by bylo blbý neco takového

říkat, protože přestávka je na projítí, občerstvení a tak...:-) a ještě se jí někdo pak ptal na ten Dakar, jestli bude

závodit, a ona na to, že je pozvaná na zahájení, to je pravda, ale kdyby to měla jet, tak by to nepřežila:-D

Kristina predstavovala účinkující tak, že je několika slovy charakterizovala, a až poté řekla jméno. O Alanovi též,

mj. řekla, že je skvělý lyžař:-) a pak dodala "je to můj manžel" a on pak přišel na jeviště a "ahoj ženo", ona "ahoj

muži" a "my jsme manželé asi tři měsíce", a Alan pak: "Copak to jde, si tohle (pohled směrem ke Kristině)

nevzít?:-DDD"

Kristina při představování Petra Poláčka: povídá, ze je mladý a hezký a vím já co ještě a že měří 195 cm a a váží 85

kg (někdo plácl cosi "těžký" a Kristina hned: Né těžký 85 kilo! Váží 85 kilo!:-D) a prý že se to málo ví, ale má rád

fitness časopisy, ale že ona to zjistila:-D

Monča představovala tanečnice, ony se pak nepozorovaně vyměnily a Monča pokračovala: "Ta choreografie, to je taky

práce Kristinky... (a podivala se pri tom smerem k Jovance, buď to bylo tak domluvené, nebo jí v tu chvíli nedošlo, ze

se vymenily:-D)

Monča : "Zpěvačka nemusí být chytrá, zpěvák jo, ale zpěvačka ne:-D", Alan: "Mončina oblíbená věta:-D"

Monča (před písničkou "Doufám, že mi sílu Bůh dá"): To zpívá Angelika, když už je trochu starší a momentálně taková

nešťastná, ale tak nějak ví, že půjde dál...a to je dobře, protože to tak má být...když se něco (dala si mikr pryč od

pusy) po**** (neslyšně), (dala si mikr zpet k puse) tak by se člověk měl zvednout a jít dál:-DDD předtím ještě říkala,

že je tam taky Angelika mlaďoučka, šestnáctiletá, prý že - no to je trochu mimo už (pro ni a její věk), ale naštěstí

to tam neníi moc dlouho:-D

Monča (před písničkou Zůstávám dál): "Je to písnička z filmu Bridget Jones, pro mě tehdy kultovního...dnes už zase

kultovního, v jednatřiceti...:-)))"

Pearl

III. ročník benefičního koncertu pro Vincentinum


V úterý 13.11.2007 se ve Šternberku u Olomouce konal III.ročník
benefičního koncertu pro Vincentinum, ústav sociální péče ve
Šternberku. Fakt, že je to již ročník třetí rozhodně o mnohém svědčí.
Bezesporu o oblíbenosti všech, už tradičních, účinkujících a kvalitě jejich
repertoáru ale snad ještě více o nezištné a samozřejmé ochotě místních
obyvatel, sponzorů a všech přátel ústavu pomoci dobré věci. A že i letos byl
koncert pro Šternberk významnou událostí jsem se přesvědčila ještě před
samotným odjezdem na Moravu při snaze objednat si telefonicky vstupenku ve
Šternberské městské knihovně. Když jsem pak po sedmihodinové
romantice na Českých drahách konečně do Šternberka dorazila osobně, zmizela
mžikem veškerá únava a obava "kudy kam". O večerním koncertu v Tylově
divadle totiž věděli snad úplně všichni. Ochotný pan taxikář se
automaticky optal, zda-li pojedu nejdřív do divadla a pak do hotelu nebo obráceně. V
hotelu už dokonce měli "zvací" letáček připraven na každém stole v
restauraci. Trochu se stydím za to, že jsem vlastně až doteď netušila, že tam někde,
mezi Olomoucí a Uničovem na trati č.290, Šternberk vůbec leží. Podobně
na tom byla dokonce i paní z pokladny na Plzeňském nádraží. Přesvědčit jí
a posléze i její dvě kolegyně, že do Českého Šternberka tedy jet
fakt nehodlám a že si trvám na přestupu v Olomouci, byl totiž úkol
skoro nadlidský.
Ale teď už rychle do divadla ! Koncert začal přesně v 19. hodin a
to i přes programové změny vynucené neúčastí některých účinkujících.
Celý program skvěle moderovala elegantní Kristinka Bastienová, kterou z
míry nevyvedl ani v úvodu nefungující mikrofon, natož pak předlouhý
seznam všech štědrých sponzorů a mediálních partnerů. Jako prvního na
scénu uvedla mladého talentovaného houslistu Michaela Hejče. Jako další
vystoupil neméně výborný Viktor Dyk mimo jiné i s několika písněmi
z muzikálu Elixír života. Mimořádného aplausu se však dostalo jeho
duetu pod názvem "Mi Mancherai" předvedeného právě s Michaelem Hejčem. Mezi
dalšími účinkujícími byli postupně "známé firmy z Broadwaye" Martin Pošta
(písně z muzikálů Angelika a Excalibur), Petr Poláček a Šárka Vaňková. A
právě ve Šternberku ten večer zazněla "světová" premiéra mušketýrského
duetu "Zpívám Gloria" ve společném podání Alana Bastiena a Šárky
Vaňkové.  Jak se zdá, pro únorovou premiéru již Šárka výborně zvládá nastudování
role Constance.
Po přestávce pozvala Kristinka na jeviště sympatickou Haničku,
mladou obyvatelku Vincentina, která získala hned dvě medaile na letošních
sportovních hrách zdravotně postižených sportovců v Číně.
Nebojácná Hanka sklidila bouřlivé ovace publika a doufám, že si jich po zásluze
užila. A pak už pódium patřilo zase Alanu Bastienovi, který má ve svém
rodném kraji obrovskou podporu a spoustu příznivců. Určitě zaslouženě a
určitě také proto, že pokusit se pořádat pravidelné charitativní koncerty
pro Vincentinum byl před třemi roky právě jeho nápad a osobní
iniciativa. Moc příjemně mě to překvapilo a potěšilo a jsem opravdu ráda, že mu
jeho záměry a plány tak vycházejí. To, že je právě tenhle koncert jeho
"srdeční" záležitostí jsme se dozvěděli přímo od něho a znát to
bylo z provedení každé písně, kterou nám ten večer zazpíval. První
zazněla, jako další pozvánka na Tři mušketýry, píseň "Jediná", v Alanově podání
vždycky velký zážitek. Nevím, jestli bych Alanovi odpustila, kdyby právě
na tomhle koncertu dokázal vynechat Nicolasovo poslední píseň "Snad měl bych
jít". Slyšela jsem ho už na odpolední zvukové zkoušce a i to by s
přehledem stačilo, zpíval prostě krásně a s velkou hlasovou rezervou. Jeho
"večerní" provedení, tak soustředěné a procítěné, bylo ale to nejsilnější a
nejlepší, co jsem od něj kdy slyšela.
Závěrem celého koncertu pak bylo vystoupení Moniky Absolonové
doprovázené také výbornými tanečnicemi Kristinkou Bastienovou a Jovankou
Skrčeskou. Zazněly jak osvědčené hity z Moničina sólového alba, tak i ukázky
z Angeliky. Za jeden z vrcholů závěrečné části koncertu ale osobně
považuji Mončin a Alanův duet z Angeliky "Jak láska zdolá úskalí". Po
Moničině upřímném vyznání bylo tohle emocionálně silné provedení už tak
nádherné písně jedinečné a pro mne nadlouho nezapomenutelné. Je krásné a
myslím i důležité, že existují koncerty, které mají i pro samotné
účinkující takový význam.
Koncert pak zakončili na pódium pozvaní oficiální hosté večera,
zástupci města Šternberka, Olomouckého kraje i všech sponzorů, kteří
sympatickému  panu řediteli Vincentina Mgr. Karlu Ryjáčkovi slavnostně předali
šek  na získaných 110.500 Kč. Určitě poslouží dobré věci a zas o trošku
zkvalitní pobyt všem uživatelům ústavu.


Mirka Schusterová
Plzeň, 15.11.2007



Vincentinum - poskytovatel sociálních služeb Šternberk, příspěvková organizace, patří mezi největší poskytovatele sociálních služeb v Olomouckém kraji. V zařízení pracuje více než 180 zaměstnanců.

Základním posláním Vincentina je celoročně poskytovat přiměřenou podporu a péči dětem, mládeži a dospělým lidem obou pohlaví s mentálním a vícenásobným postižením tak, aby se jejich život co nejvíce přiblížil životu v běžném sociálním prostředí s přihlédnutím k míře jejich individuálních potřeb. Sociální péče je poskytovaná formou celoročního pobytu, prostředí je  přizpůsobeno také k týdennímu pobytu či pobytu na dobu určitou.


Ve Vincentinu je komplexní péče založena na vytváření klidného, vstřícného a podnětného domácího prostředí tak, aby se mohli maximálně rozvíjet všechny složky osobnosti každého jednotlivce a jejich život se co nejvíce přizpůsobil životním podmínkám běžných vrstevníků. K tomu zejména slouží celá škála navazujících služeb, jako jsou

   pracovní a výchovné terapie
   rozvoj základních smyslových a rozumových schopností
   nácvik sebeobsluhy
   logopedie
   rehabilitace
   volnočasové aktivity - sportovní, kulturní, společenské
   jednodenní i vícedenní pobyty mimo zařízení
   hipoterapie, canisterapie

Uživatelé sociální služby jsou v maximální možné míře zapojeni v rámci terapií do běžných aktivit, tzn. spolupracují nejen s pracovníky v přímé péči, ale i se všemi ostatními úseky zařízení.

Poskytování sociální péče má ve Šternberku u Olomouce již dlouholetou tradici. Dům Milosrdenství Vincentinum byl založen jako dobročinný ústav pro mládež a dospělé s tělesným a zdravotním postižením 1.11.1889 v Praze na Letné. Byl prvním ústavním zařízením pro tyto osoby u nás. Ústav založil Spolek sv. Vincence z Pauly, jehož předsedou byl Karel Ervín hrabě Nostitz z Rienecků.

V padesátých letech se Vincentinum muselo z Prahy přestěhovat. Část ústavu s dospělými chovanci byla přestěhována na Velehrad, dětská část právě do Šternberka.

Skupina určená do Šternberka měla asi 300 klientů, kteří se nastěhovali do budovy kláštera řádových sester Neposkvrněného početí Panny Marie na Sadové ulici č. 7 a do budovy na Bezručové ulici č. 20 a 22. V těchto budovách sídlí ústav dodnes.


Začlenění lidí se zdravotním hendikepem do běžného života by mělo být samozřejmou

povinností každé demokratické společnosti. Státem jsou vytvářeny podmínky pro optimální vývoj obyvatel v sociálně zdravotních zařízeních, jsou zde respektována jejich základní lidská práva a zabezpečovány základní potřeby. Chvályhodná je však zřejmá snaha umožnit v širší míře dětem a mladým lidem v péči Vincentina přirozený rozvoj jejich schopností a dovedností i mimo rámec zajišťovaný státem.  Za tímto účelem vzniklo Občanské sdružení   „VINCENTINUM“ , dobrovolné, otevřené sdružení, které sdružuje členy na základě společného zájmu, jímž je aktivní  péče o obyvatele Vincentina.



Kontaktní údaje :

Vincentinum – poskytovatel sociálních služeb Šternberk, příspěvková organizace

Šternberk, Sadová 7, PSČ 785 01

Číslo účtu:  27-4175000297/0100



This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.

http:  www.vincentinum.cz