| Koncert pro Vincentinum 2007 - od Pearl |
|
K účasti na letošním Koncertu pro Vincentinum mě přiměla - co si budeme namlouvat - avizovaná účast Petra Poláčka, zároveň jsem se ovšem těšila i na další interprety, které mám nějakým způsobem ráda: Alan Bastien, Monika Absolonová a další. Po příjezdu do Šternberka jsem si jen matně vybavovala trasu, kterou jsem šla loni poprvé směrem od nádraží k divadlu, nějaký místní obyvatel mě ovšem poslal úplně jinudy, podle jeho slov kratší cestou, podle mého subjektivního odhadu tomu bylo přesně naopak zajistila lístek. Uchýlily jsme se pod nejbližší přístřešek - k divadelnímu vchodu, vesele vykecávaly...a najednou před námi stál právě příchozí Péťa Poláček a zdravil se s námi. Prohodili jsme pár slov, Péťa říkal, že si ještě jdou nahlásit, jaké písničky budou zpívat, a zmizel uvnitř divadla. Koncert moderovala Kristina Bastienová; jako první se divákům představil houslista Michael Hejč (v hlavě jsem si ho označila jako českou Vanessu Mae, a to vubec nemyslim negativně, naopak). Zahrál Smetanovu Vltavu v moderním "popově-tanečním" provedení - doufám, že příznivcům vážné hudby nevstávají vlasy na hlavě při tomto označení, protože to není třeba! Průběžně se na jeviště vracel, aby zahrál další skladby a obstaral tak plynulý přechod mezi jednotlivými částmi koncertu. Po něm přišel na jeviště Martin Pošta a Kristina se ho ihned ptala na vtipnou "policejní" historku související s jeho přijmením. Martin Pošta se nedal dlouho pobízet a začal vyprávět, že zaparkoval v ulici, do které byl zákaz vjezdu (říkal si, jen na chvíli, něco si vyřídí a zase jede, nehodlá tam stát moc dlouho), nacez se tam objevili policajti...on na ně, dobrý den, já jsem Martin Pošta a byl jsem si tady jen něco vyřídit...oni hned na něj, pane řidiči, vite, ceho jste se dopustil...on: no vím, je tady zákaz vjezdu...ale já si jen byl něco vyřídit a hned zas jedu... Policajti ovšem trvali na svém, chtěli vidět papíry, nejspíš by mu dali i pokutu...zákaz vjezdu tam opravdu byl vyznačený, ovšem s výjimkou vozidel zásobování a pošty. Martin Pošta si toho všiml a prohlásil: "Tadyhle je napsáno, zákaz vjezdu mimo vozidel zásobování a pošty. Já jsem Martin Pošta, tohle je moje auto, tedy vozidlo Pošty..." Policajt stejně chtěl papíry, a když v nich četl Martin Pošta, vrátil mu je zpátky se slovy "tak tohle my dva nevyřešíme" a nechal ho jet ztvárňuje roli Desgréze, a písničku z muzikálu Elixír života "Pět minut slávy". Následně vystoupila Šárka Vaňková s písničkami z nové i starší desky (přiznala, že když jí Alan Bastien vyprávěl o loňském ročníku, dlouho se nerozmýšlela a přijala pozvání, protože si říkala, že to muselo být úplně super, tím spíš, že se pomáhá dobré věci, a dodala také, že byla trochu nervózní, neboť loni dělal Alan legrácky se žebříkem za zády právě zpívajícího Péti Poláčka, tak aby se jí to třeba nestalo taky Alicie Keys "If I Ain't Got You" (subjektivně musím uznat, že se technicky zlepšila) a na závěr svého vystoupení pozvala na jeviště Alana, aby spolu zazpívali duet z muzikálu Tři mušketýři "Zpívám Gloria". Alan přiběhl ze zákulisí oblečený v mikině a kožených kalhotách (ještě jsem od něj nejasně zaslechla cosi ve smyslu, že trochu nestíhá, ale za správnost neručím) a dodal, že to bude Šárčina premiéra v roli Constance (ta po dozpívání natáhla ruce dopředu hřbetem nahoru, aby demonstrovala trému Jako další vystoupil Viktor Dyk. Málem bych ho nepoznala - od února, kdy jsem ho naposledy (a zároveň poprvé) viděla, výrazně změnil image. Jeho účes z krátkých světlých vlasů byl mnohem méně extravagantní, a ač rozhodně nejsem proti bláznivým účesům, vypadal Viktor podle mého názoru tentokrát daleko lépe. Zazpíval dvě písně z filmu Bestiář, ke kterým¨sám napsal text, a poté pozval na jeviště Michaela Hejče, aby společně přednesli píseň Mi Mancherai. Nebudu zapírat, že na vystoupení Péti Poláčka jsem se těšila nejvíc (ti, kdo mě znají, by mi stejně nic jiného nevěřili) "It's My Life" od Bon Jovi a "Private Emotion" od Rickyho Martina. Opět nezklamal, podal jako obvykle velmi dobrý výkon, při zpívání udržoval kontakt s publikem (lehce se skláněl k slečnám a paním v prvních řadách nevynechal, podobně jako někteří další, legrácky při příchodu na jeviště v závěru koncertu. Alan Bastien prozradil divákům, že Koncert pro Vincentinum pro něj má zvláštní význam; pomáhal před pár lety této akci vůbec vzniknout. Jeho sestra pracuje ve Šternberku ve Vincentinu jako vychovatelka a Alan jako zpěvák přesvědčil společně se svou manažerkou spoustu kolegů, aby tento koncert podpořili svou účastí. Zazpíval tradičně "Jedinou" z muzikálu Tři mušketýři, dále "Snad měl bych jít" z muzikálu Angelika a později s Monikou Absolonovou duet Nicolase a Angeliky "Jak láska zdolá úskalí". Musím říct, že jeho podání Nicolase se mi zatím líbilo nejvíc (víc než Bohuš Matuš, Berouna jsem neslyšela)...člověk mu po herecké stránce (a to Alan ani nemusí být v kostýmu náčelníka", ale v jádru hodného člověka, a pěvecky též přesvědčil. Koncertní živá verze duetu mě též velmi potěšila a navnadila, už se těším do DB na Angeliku (pokud možno s Alanem jako Nicolasem a Monikou jako Angelikou, protože tohle bylo opravdu výborné). Monika Absolonová obstarala svým vystoupením závěr koncertu. Přivedla s sebou Kristinu Bastienovou a Jovanku Skrčeskou, které ji podpořily tancem při písních "Mona Absolona" a "Když se chlap zblázní". Najednou se ze zákulisí vynořil Martin Pošta a procházel se Monice a tanečnicím za zády, zaregistrovaly ho, ale nedaly to znát již zmiňovaného duetu s Alanem Bastienem zazpívala Monika píseň Angeliky "Doufám, že mi sílu Bůh dá" a českou verzi písně Céline Dion "All By Myself" s vlastním textem, nazvanou v češtině "Zůstávám dál". Zpívala naprosto technicky precizně a čistě, což později neopomněli pochválit ani její kolegové. Občas prokládala své vystoupení bláznivými hláškami (viz konec článku Na závěr večera byl řediteli Vincentina Mgr. Karlu Ryjáčkovi předán šek na 110500 Kč. Tyto peníze budou použity na zřízení multifunkční místnosti, která bude sloužit i pro návštěvy klientů Vincentina. Další "hlášky": Martin Pošta: Kdo z vás ještě neviděl Angeliku...? (Přihlásí se jediná paní.) Martin Pošta: Tak to jste jediná... Zeptám se jinak, kdo z vás to viděl. (Sem tam se někdo hlásí.) Martin Pošta: To už je lepší... Kristina při uvádění přestávky: že v Bailandu musela říkat něco jako zůstaňte s námi, nikam neodcházejte, zůstaňte s Bailandem nebo tak nejak, už nevím (výpadek paměti na straně autorky článku) a teď že by bylo blbý neco takového říkat, protože přestávka je na projítí, občerstvení a tak... závodit, a ona na to, že je pozvaná na zahájení, to je pravda, ale kdyby to měla jet, tak by to nepřežila Kristina predstavovala účinkující tak, že je několika slovy charakterizovala, a až poté řekla jméno. O Alanovi též, mj. řekla, že je skvělý lyžař muži" a "my jsme manželé asi tři měsíce", a Alan pak: "Copak to jde, si tohle (pohled směrem ke Kristině) nevzít? Kristina při představování Petra Poláčka: povídá, ze je mladý a hezký a vím já co ještě a že měří 195 cm a a váží 85 kg (někdo plácl cosi "těžký" a Kristina hned: Né těžký 85 kilo! Váží 85 kilo! fitness časopisy, ale že ona to zjistila Monča představovala tanečnice, ony se pak nepozorovaně vyměnily a Monča pokračovala: "Ta choreografie, to je taky práce Kristinky... (a podivala se pri tom smerem k Jovance, buď to bylo tak domluvené, nebo jí v tu chvíli nedošlo, ze se vymenily Monča : "Zpěvačka nemusí být chytrá, zpěvák jo, ale zpěvačka ne Monča (před písničkou "Doufám, že mi sílu Bůh dá"): To zpívá Angelika, když už je trochu starší a momentálně taková nešťastná, ale tak nějak ví, že půjde dál...a to je dobře, protože to tak má být...když se něco (dala si mikr pryč od pusy) po**** (neslyšně), (dala si mikr zpet k puse) tak by se člověk měl zvednout a jít dál že je tam taky Angelika mlaďoučka, šestnáctiletá, prý že - no to je trochu mimo už (pro ni a její věk), ale naštěstí to tam neníi moc dlouho Monča (před písničkou Zůstávám dál): "Je to písnička z filmu Bridget Jones, pro mě tehdy kultovního...dnes už zase kultovního, v jednatřiceti... Pearl |
| < Předch. | Další > |
|---|







